Známý neznámý

Octli jsme se s manželem na party, kde nás sice srdečně pozvali, ale nebyl tam žádný  známý. Abych byla trochu konkrétnější, do nově otevřeného butiku se šperky a hodinkami nás pozval manželův známý právník. Nevím proč, a nemělo smysl se tím zabývat, taky nikoho ze zúčastněných neznal. Alespoň to dle jeho řeči těla tak vypadalo. Jenom tiše postával se skleničkou šampaňského v ruce a bavil se s pánem, se kterým patrně přišel. Odhad to byl dobrý, po chvíli se k nám připojili, a moje intuice nezklamala, skutečně přišli spolu. Kolegové právníci. Jeden z Prahy a druhý z nedaleké Vídně. Nevadí, řekla jsem si v duchu, když se budeme bavit německy, to zvládnu. Nebylo to nutné, zahraničný host mluvil česky. Otevírací párty měla svůj stanovený program, vlastního moderátora se scénářem a neodmyslitelný raut. Mezi hosty se procházely hostesky a vybízely nás k prohlídce zboží v dalších patrech. Manžel se známým neodolali široké nabídce pánských hodinek a tak se stalo, že jsem se s rakouským hostem ocitla sama. Konverzace nevázla, zdálo se, že máme spoustu společných zájmů. Probrali jsme aktuální dění, nějaké témata z kultury, něco málo ze sportu až došla řeč na záliby a dovolené. Netajila jsem se naší posedlostí golfem a můj protějšek mě zase překvapil zájmem o motocykly Harley-Davidson. Byl to velký fanda a šťastný majitel zbrusu nového a nablýskaného vysněného modelu. Za dva týdny ho čekala dovolená na motorce a měl v plánu projet Slovensko. To mě trochu udivilo, ze Slovenska pocházím a upřímně mi udělalo radost, že cíl jeho první motorkářské dovolené je zrovna tam. Ještě víc mě překvapil, když svůj zájem zúžil na jižní oblast Slovenska. To mi je o to bližší, protože celá má rodina pochází z jihu, čím starší členové, tím jižnější oblasti. A dech mi sebral tím, že bude nocovat v Šamoríně. Šamorín je městečko vzdálené asi 25 km od Bratislavy, samozřejmě na jih. Hodně se tam mluví maďarsky. Vím to naprosto přesně, protože jsem tam strávila 4 báječné gymnaziální roky. Proč, to je na delší vyprávění a jiný příběh. Po mé zvědavé otázce, proč zrovna Šamorín, jsem dostala odpověď, kterou jsem nečekala a zapůsobila na mě jako blesk z čistého nebe. Prý ze Šamorína pochází a chodil tam na gymnázium! Svatá prozřetelnost, ještě že jsem tomu nedala punc a neřekla, že cíl jeho dovolené je díra, kde nic není. Tohle nevymyslí ani scénárista mexické telenovely. Ano, byl to můj spolužák. Po chvilce pátrání v minulosti, oprašování zapadlých vzpomínek a místních detailů jsme si ujasnili, kdo vlastně jsme. Že já jsem ta, co měla dlouhé blond vlasy a denně dojížděla z Bratislavy a on je jeden z těch místních kluků, co o přestávce postávali pod schodištěm a pohvizdovali na spolužačky z nižších ročníků. Hodně jsme se tomu nenadálému shledání nasmáli a když se vrátili pánové z prohlídky, byli z nás staří spolužáci. Nestačili se divit. K tomu všemu musím na naši společnou omluvu dodat, že byl o rok starší, teda ve vyšším ročníku a navštěvoval maďarské gymnázium a já slovenské. Takže dva body k dobru, to je dostatečná omluva tohoto faux pas. Vlastně ještě jeden plusový bodík, od maturity uplynula hezká řádka let...