Ranní tramvaj

Městská doprava je bohatá studnice různých názorů a zdroj nečekaných zjištění. Nemusíte se pídit po adrenalinových zážitcích, večer co večer vymetat kavárny a bary ani decimovat své bankovní konto drahými dovolenými někde v tramtárii. Stačí opustit příjemné pohodlí auta, kde hraje oblíbená rozhlasová stanice a moderátor hlásí nejnovější zprávy, a nastoupit do tramvaje.

To se pak jeden nestačí divit. Najednou se ocitne v jiné dimenzi a místo předpovědi počasí s hudbou v pozadí je tady realita všedního dne. Během jízdy se od sdílné důchodkyně dozvíte, kde všude jsou v akci jablka a jaký ztužený tuk je na pečení nejlepší. A když budete pozorně poslouchat, paní neutají ani adresu supermarketu a nejkratší tramvajové spojení bez přestupu. Její kamarádka Maruška totiž jezdí jenom metrem. Ale to my ostatní víme už dvě zastávky. Taky do detailu popíše recept na bublaninu s důrazným doporučením nejvhodnějšího ovoce. Už vím, že to jsou jahody. Uvažuji o zbytečnosti mého vyhledávače.

Kousek dál stojí dva kluci. Rozhovor začali detailním rozborem aktuálně nejzajímavější hry a levelem, kam až se během nudné hodiny zeměpisu dostali. Polovině jejich dialogu, resp. monologu, protože pořád mluvil jenom jeden, jsem vůbec nerozuměla, ale to mě netrápí. Projížděli jsme podél řeky, tak jsem se kochala výhledem na nábřeží. Kluci změnili téma a z bojových her plynule přešli na méně vražedné hodnocení spolužaček. Jejich nároky na vzhled a oblečení holek byly tak vysoké, že jsem z jejich nespokojeného mumlání usoudila, že ani jedna ze spolužaček se k nim ani zdaleka nepřibližuje. Jedna má křivý nos, druhá velký zadek, další je out úplně celá. Dlouho jsem se bránila tomu, abych se ohlídla. Vzhledem na jejich zkušené řeči bych je tipla alespoň na 12, ale mýlila jsem se. Byli mnohem mladší.

Tramvaj se naplnila a postupně se prodírala centrem, jedna křižovatka za druhou, všude spousta aut a chodců. Přistoupila maminka s malou holčičkou. Holčička si sedla k oknu a mluvila hodně nahlas o tom, kam poletí k moři, co tam budou dělat, jak si půjčí auto a jak budou všichni společně chodit na zmrzlinu a do restaurací. Slyšela to celá tramvaj. Maminka dceru napomenula, aby byla zticha, protože se zdálo, že je jí to nepříjemné, jak ta holka nahlas sdílí rodinné plány. Ale když se malá s andělským výrazem v tváři a nevinností dítěte ohradila větou: "Mami, vždyť si říkala, že o dovolené u moře mám mluvit tak, aby to všichni slyšeli" bylo všem kolem jasné, odkud vítr vane.

Vystupuji. Materiálu mám dost. Ještě dvě zastávky navíc a naberu tolik inspirací, že je nemožné si je všechny zapamatovat!