Psí hlídka

V Istanbule je toho k vidění spousta. Již během cesty z letiště jsem si všimla pobíhajících psů kolem silnice. Nic neobvyklé, ve spoustě měst jsou vidět volně žijící psi. Úplně bych na ně zapomněla, kdyby se mi další den nepřipletli do cesty znova.

Celodenní prohlídka památek začínala časně ráno. Již v půl deváté si naši skupinku vyzvedl průvodce a autobusem jsme dojeli do historického centra. Vystoupili jsme a průvodce hodně svižným tempem vyrazil mezi lidi. Téměř jsme za ním museli utíkat. Po chvilce jsme se ocitli na náměstí před nejproslulejší a nejpříznačnější stavbou Istanbulu. Před námi se v celé své kráse tyčila Hagia Sofia. K našemu velkému překvapení se náš udýchaný průvodce zařadil na konec nekonečné řady táhnoucí se přes celé prostranství. Ti otrlejší si neodpustili poznámku o výhodách organizovaných skupin a dávali najevo svou nespokojenost. Průvodce nám ale v klidu vysvětlil denní rutinu při vstupu do chrámu a svůj spěch završil ujištěním, že se dostaneme dovnitř již v první skupině. Stačí počkat deset minut, až se otevřou brány. Tak jsme čekali. Bylo hezké počasí, celé náměstí se koupalo v ranním slunci. Až v té chvíli jsem si všimla psů, kteří se ospale loudali kolem, někteří v klidu polehovali a ti smělejší se nechali hladit od turistů a zkušeně pózovali pro focení. Bylo zřejmé, že jsou tady doma. Všichni byli registrovaní, na uších měli žluté plastové známky. Po obvodu náměstí jsem si všimla boxů na granule, kde mohou i turisté po vhození mince dopřát čtyřnohým obyvatelům dávku jídla. Všude vládl klid, trpělivě jsme čekali a psi si žili svůj vlastní život. Vzbuzovali dojem, že si užívají teplé počasí, ale evidentně měli dění na svém plácku pod kontrolou. Když z čista jasna jeden vyskočil a upozornil smečku štěkotem na něco, o čem jsme mi nezasvěcení neměli ani páru, začali se dít věci. Na náměstí pomalu vjíždělo úklidové autíčko.

Nevím proč, ale všichni psi, které jsme kdy měli, nesnášeli popelářské auta. Týden co týden, se železnou pravidelností, když se objevili v ulici, proměnil se náš domácí mazlíček, jinak mírumilovný gaučový povaleč, v agresivního predátora a nekompromisního strážce, který měl jediný cíl, a to překousnout snad všechny pneumatiky popelářského monstra.

Celá místní skupinka čtyřnohých strážců vyrazila do akce. Obklíčili autíčko úklidové služby, které zametalo náměstí, a zběsile doráželi na točící se smetáky.

Štěkali, skákali kolem a útočili, hlasitě dávali najevo svou nespokojenost s narušením jejich teritoria. Když auto odjelo, nastal klid a vše se vrátilo do zaběhnutých kolejí. Představení bylo u konce a řada čekajících návštěvníků se pomalu začala pohybovat směrem k vstupu do chrámu.