Díl 1. Podivný důvod

Sedím si hezky na terase, popíjím odpolední kafe a přemýšlím. Jsou v životě období, a bývá jich více, kdy začnete hledat jiné naplnění a máte potřebu začít zkoumat další možnosti. Chvíli se orientujete, zvažujete co dalšího nebo jiného by jste mohli dělat, porovnáváte alternativy... brŕ. Už jsem zase v práci a tohle zní jako vytržené z analýzy možností a hrozeb při firemním strategickém plánování! A to je ono, co právě cítím, najít cíl, jednoduše něco, kam se dá uniknout, kde můžete úplně přepnout. Najednou se jako z čistého nebe zhmotní myšlenka a máte jasno. Nebo se nezhmotní vůbec a je to tady navzdor vašim představám o vytoužené změně. Tak takhle nějak to asi zafungovalo u mého manžela. Ta má cesta byla poněkud klikatější a hlavně proces rozhodování nabyl zásadní obrat v jednom malém obchůdku mimo hranice naší republiky.

Nebylo pochyb, že manžel má něco v plánu, když z něj v nečekané chvíli ta myšlenka vyletěla rychlostí blesku a způsobila ve mně malou emoční erupci. Můj temperament si chvíli žil vlastním životem. Maďarská krev, která mi po babičce koluje v žilách a někdy je trochu na obtíž, se ozvala.

"Dám se na golf" bylo strohé oznámení, po kterém následovala smršť argumentů proč. Nakonec jsme se přes tu hordu jakoby důvodů dopracovali k prapůvodnímu malému červíčkovi, který možná kdesi v hloubi už dávno udělal to titěrné malé nahlodání. A tak vyplul na povrch v té době fakt nebo představa, dnes úsměvná vzpomínka, že jenom na golfu se dělá business. No to mě podrž, hrajeme už dlouhou řádku let, ale obchody zůstaly někde v nedohlednu. Spousta kontaktů ano, ale kontrakt přímo na hřišti žádný, o objednávce ani nemluvím. Abych nelhala, jeden obchod jsem přece jen uskutečnila. Během hry na hřišti v Telči jsem prodala naši audinu, co trčela už dva měsíce v autobazaru. To jenom pro přesnost.

A prý půjdeme do toho spolu, abychom zabránili totálnímu odcizení a následnému rozvodu, protože bylo od začátku jasné, kolik času ta kratochvíle zabere. Aha. A to jsme ještě nic netušili...

Nechtělo se mi, tak moc se mi nechtělo. Manžel začal první. Sehnat kontakt na trenéra a domluvit kurz byla nejjednodušší část procesu proměny. Následovalo obstarání výbavy, co přineslo nemalé starosti. Možností bylo spousta, výběr široký, ale my jsme vůbec netušili, jak se v té nabídce zorientovat. Tady poradil trenér. Všechny ty přípravy měli vyvrcholit nákupem vhodného oblečení, samozřejmě golfového, od hlavy až k patě! Nedokázala jsem pochopit, proč hned na první trénink manžel potřebuje speciální boty za několik tisíc, když ani neví, jestli ho to bude bavit a jak dlouho mu to vydrží. Tohle moje přesvědčení, pokrucování hlavou a nechápavé úšklebky vydržely až do narychlo naplánované cesty za nákupy golfového oblečení. Obětovali jsme hezkou sobotu a vyrazili na výlet do outletu v rakouském Pandorfu.

Ten důvod, který byl příčinou mého podlehnutí, mi přijde tak povrchní, až se sama před sebou stydím, na základě čeho jsem schopna udělat zásadní rozhodnutí. Když to zhodnotím zpětně, tak z dlouhodobého pohledu to byl důležitý moment, protože golf nás úplně pohltil a z opatrného začátku se stala výrazná posedlost. Až se to bojím pojmenovat, ale musím s pravdou ven a nic jiného, než obyčejné hadry v tom nebyly. Žádné moudra o businessu, sportovním vyžití a společných víkendech. Asi zasáhl osud. Když jsem vstoupila do obchůdku známé italské značky a z dlouhé chvíle jsem se začala přebírat nabídkou dámského golfového oblečení, má imunita začala mizet v nedohlednu. Výběr elegantních modelů sukní, kalhot, pulovříků a vestiček se mi tak zalíbil, že nemůžu nepřiznat slabost. Jedním dechem zároveň odpouštím sama sobě. Můj vzdor rázem vyprchal.

Tak vida, jaké detaily můžou rozhodnout o tom, co nás bude bavit, posilovat a někdy i srážet na kolena několik dalších let.

Po dlouhých úvahách jsem zkonstatovala, že golf je hra přesně pro mě. Bez heroických výkonů, bez lámaní rekordů a bez vyhlídky na sportovní zranění a fyzické či psychické vyčerpání se jen hezky s grácií projdu s přáteli přírodou. To kdyby... ach ta naivita začátečníka!