Nejsem IT genius
Jednou, jen tak z hecu, jsem se nechala přemluvit na test IQ. Po absolvování všech možných i nemožných testů mi vyšlo číslo 148. Možná o něco plus nebo minus, přesně si to nepamatuji. Ani nevím, jaký byl základ, ale odborník ze společnosti, která test realizovala řekl, že vše nad 100 je dobrý. V té době mě to moc nebralo, měla jsem úplně jiné zájmy a nabízený test jsem brala jako nežádoucí zátěž. Nic pro to, odpovědný zástupce mě hned další týden pozval na osobní pohovor a na základě hlubší analýzy mě s potenciálem analytického myšlení doporučil do rozvojového programu jako adepta na akademické vzdělávání s výhledem na vědeckou kariéru. Ve své mladické naivitě jsem všechny doporučení ignorovala a šla si svou vlastní cestou volného kreativního myšlení.
Dodnes jsem nezměnila názor a jsem absolutně spokojena se svým původním rozhodnutím. Má to svá úskalí.
Právě mám za sebou úžasný večer poznamenaný, jako v dnešní době všechno, dlouhým sociálním distancem. Covid a všeobecné odloučení se, ať chceme nebo ne, se podepsal na nás všech. Přímo řečeno, mám za sebou večer, mentálně předcovidový. Večer bez roušek, v společnosti přátel a známých, kde se nikdo nebaví o nejnovějších přírůstcích pozitivně testovaných, o počtu uskutečněných PCR testů a o stavu aktuálně hospitalizovaných pacientů na jednotkách JIP ve stavu ohrožení života. Je to naprosto skvělé. Člověk má pocit, že život začíná nanovo. Lidé mluví o nových možnostech, o plánech na dovolenou, o tom, co plánují podniknou příští víkend. Mluví o životě, golfu, nebo o jiných aktivitách a zážitcích, které budou prožívat ve společnosti rodiny a přátel.
Tak jsme se po čase dostali na přátelském setkání golfistů k témě IT. Ve skupince známých jsem se jednoznačně shodli, že ač uživatelé, moderním technologiím nerozumíme ani za mák. A teď se vrátím na začátek, na průkaznost IQ testů. Nemyslím si, že jsem úplně blbá, ale někdy není zbytí. Profíky na PC obcházím širokým obloukem. Vyhýbám se prodejnám počítačů a všemu, co se tomu jen vzdáleně přibližuje. K dehonestaci mého sebevědomí postačuje banální návštěva prodejny telefonů. To je prostředí, kde se cítím naprosto ztracena a upřímně přiznávám, nerozumím ničemu, na co se mě ti kluci ptají. Už ani odevzdaně nepřikyvuji. Nemá to smysl, stejně to poznají. Mou jedinou obranou je, že se tvářím jako naprostý amatér. A to doopravdy jsem. To je pro ně odzbrojující. Jsem IT analfabet. Moje trapná argumentace, že jsem pouze uživatel, neobstojí. Marně se jim snažím vysvětlit, že když mi to bez zbytečných řečí o nezbytnosti něčeho, co si ani nedokážu zapamatovat, jednoduše udělají, já se s tím pak srovnám a dovedu s tím žít. To je jim k smíchu. Za úplně dehonestující považuji aktualizace. Ty fakt nesnáším. Jsem z toho na mrtvici. Po dlouhé době si přivyknu na aktuální nastavení a pak si chytrý telefon řekne o aktualizaci. Tak to v zájmu inovativního přístupu potvrdím, a jsem na sebe hrdá, jak jsem chytrá. Ve skutečnosti jsem v prdeli. S prominutím. Všechno je najednou jinak, ikonky jsou jinde než původně byly, a já musím začínat od začátku. Nerozumím ničemu!!!
Ve svém nepřekonatelném optimizmu, přeloženo naivitě, jsem nabídla vydavateli rukopis. Po týdnu jsem obdržela odpověď, že moje téma je zajímavé, skvěle napsané, má potenciál, ale...bla, bla, bla. Dnešní doba nepřeje začínajícím autorům a vydavatel mi doporučil blog. Co to je? Dobře, neznalá současných trendů jsem slovo blog zadala do googlu a vida. Dozvěděla jsem je, že je to v novodobém pojetí to, co vlastně důvěrně znám. Časopis ve virtuálním prostoru, kde si můžu psát, co chci. Snadno se to říká, realita je ale trochu komplikovanější. Chce to doménu, webhosting a všechny ty pro mě nepochopitelné "nesmysly". Jsem kreativec, netušila jsem, do čeho se řítím, a že na mne budou mluvit jazykem, kterému nerozumím. Vyřešila jsem to chytře, žensky. Zoufalá a ztracená v neznámém světě jsem s prosbou o záchranu zavolala kamarádovi. Upřímně, sprostě jsem to na něj přehodila. Mé neurvalé výzvy se zhostil jako naprostý gentleman a výsledkem je můj vlastní blog. Jsem na to hrdá, ale můj nekonečný dík patří jemu. Tímto mu moc děkuji.
Závěr a poučení jsou jednoznačné. I když adept na vědeckou kariéru s IQ málem génia, jsem absolutně v koncích, když se o mě jen lehce otře téma moderních technologií. Jsem uživatel, za tím si stojím, to je můj argument, a tak se, prosím, ke mně chovejte. Jsem absolutně mimo! Relikvie nebo fosilie, nebo jak dnešní in mluví o těch out! Jo, a na tohle téma jsem ještě neskončila. Moje máma skrývá také své poklady!