Moje filozofie

Jsem ráda, že se konečně dostalo na moje oblíbené vaření. Oblíbené se zvláštní příchutí. Proč? Protože jsem kdysi vařit vůbec neuměla. Já vím, to může říct každý. Všichni jsme kdysi něco neuměli a pak se to naučili. Tohle bylo jiné. Mě chybělo to zásadní, vztah. Vaření mi nic neříkalo. Vdávala jsem se a do té doby jsem skutečně nic neuvařila. Pominu kafe, čaj a míchaná vajíčka. Dokonce ani ty jednoduché těstoviny, obvyklou záchranu vyhladovělých, jsem nezvládala. Pro babičku mého novopečeného manžela to byla osobní tragédie, když si najmladší vnouček bral holku z města, která neměla o vaření žádnou představu. Při občasných návštěvách si mě nedůvěřivě měřila a patrně doufala v zázrak. Přátelé tvrdí, že ji někdo nahoře vyslyšel.

Pravdou je, že to byl proces dlouhodobý, žádný zázrak se nestane ze dne na den. Nejsme v pohádce. Z masa jsem měla od dětství strach a vůbec jsem ho nerozlišovala. To dlouhé roky obstarával mnohem zkušenější manžel. Jako kluk z vesnice vyrůstající na domácím hospodářství měl prax a spoustu zkušeností z domácích zabijaček.

Také jsem měla dlouho fobii z kynutého těsta. Bytostně mi vadilo, když se mi hýbalo pod prsty a žilo vlastním životem.

Teď si vaření doslova užívám. Přiznám, do tohto stavu jsem musela dospět. Nevařím dle zavedených receptů z kuchařek, ale improvizuji. Nevařím na množství, ale pro radost. Proto zde nenajdete přísné předpisy ale spíše návod nebo motivaci, jak vytvořit originál přepojením různých chutí nebo netradičních kombinací.

Ráda experimentuji s různými druhy mas, rybami a plody moře, ale i se zvěřinou. Na dovolených procházím místní trhy a hledám nové kořenící směsi, pěstuji vlastní bylinky. Nejsem velký fanoušek moderní gastronomie. Dávám přednost poctivé klasice s lehkými inovacemi.

Mám vlastní filozofii. Jsem v první řadě estet a hrám se s barvami. Jídlo a suroviny musí dobře vypadat a musí nasytit všechny smysly. Před úpravou i po ní.

Vaření je zážitek.