Díl 9. Španělské intermezzo

Byli jsme s manželem pozváni na Loretu do Pyšel na turnaj, který organizovala velká nadnárodní společnost. Na turnaji si spoluhráče nevybíráte, o tom rozhoduje pořadatel a hráče skládá podle vlastního klíče. Když jsme se na recepci zaregistrovali a nahlédli do startovní listiny, manžel zajásal. Půjdeme ve flightu s Ufou. Jako fotbalovému analfabetovi mi jméno Ujfaluši nic neříkalo, a přezdívka už vůbec, tak abych neztrapnila sebe ani jeho, byla jsem patřičně poučena, kdo to vlastně Ufa je. Dobře, budeme hrát s fotbalovou hvězdou. Hrál hezky, ale když se nezadařilo, nadával. Nadával španělsky. Nevadilo mi to, stejně jsem nerozuměla, ale podle intonace jsem pochopila. Situace, která by možná ani nestála za zmínku, kdyby na ni nenavázala další shoda náhod.

V listopadu jsme odletěli na dovolenou do Abú Dhabí. Oblíbené hřiště, oblíbený hotel, i když mě hned napoprvé moc nechtěli. Nevadí, splynula jsem. Dnes mám Abú Dhabí pro jeho autentičnost a klidnější atmosféru raději než Dubaj. Na jedničce se k nám přidali dva, z našeho pohledu kluci. Vypadali mladě. Rádi si o dovolených povídáme se spoluhráči. Poznáme tak spoustu zajímavých lidí. Když trávíte zhruba čtyři hodiny na hřišti s cizími lidmi, je fajn, když najdete společnou řeč a nejdete jenom tak, potichu a bez zájmu. Tihle dva byli Španělé, starší z nich byl pilot mezinárodní letecké společnosti a jeho mladší bratr, který za ním přiletěl na dovolenou.

První devítka proběhla v klidu, hodně mluvili o Španělsku a dostali jsme spoustu užitečných rad a typů na zajímavé dovolenkové lokality a hlavně kvalitní hřiště.

Možná to bylo ztrátou koncentrace nebo uvolněnou přátelskou atmosférou, kluci začali kazit hru. První ani druhá zkažená rána je zpočátku moc nerozhodila. Ale pak to šlo docela rychle. Hra se jim zvrtla a oni začali nadávat. Španělsky. Tohle jsme přece už jednou slyšeli! Známe to z Pyšel! Otočila jsem se s pobavením na manžela a nahlas zkonstatovala, že klejí jak Ufa. A je tady pointa, proč na to s úsměvem rádi vzpomínáme. Kluci totiž z naší konverzace dokázali odfiltrovat to jediné slovo, které jim přišlo foneticky povědomé. Ufa. Atmosféra se rázem obrátila, už nevnímali svou hru ale zajímalo je, proč mluvíme o Ufovi. Tak jsme jim vylíčili náš zážitek z turnaje. Oba byli totiž skalní fanoušci fotbalového klubu Atlético Madrid, kde Ufa hrával. Až jsem se styděla přiznat, že o fotbalu vlastně vůbec nic nevím. Ještěže to zachránil manžel.

Po hře jsme si dali v klubovně drink a rozloučili se jako přátelé a ne jako cizinci, které dal dohromady automatický rezervační systém.