Díl 5. Hole in one

Mám to před očima, jako by to bylo dnes. Ono se vlastně ta samá situace opakuje pořád dokola. Muži z mého flightu stojí na odpališti a meditují nad výběrem hole. Úplně zbožňuji konstatování: "Tak na tohle nemám hůl!". V mém osobním Top10 golfových hlášek zabírá popřední místo. Slýchám to pravidelně. Skrývá se za tím dle mého poznání důvod, proč chlapi chodí tak rádi na golf. Můžou si tam celý čas poměřovat délku svých ran. Zpočátku jsem se snažila je navést nebo poradit, ale rychle jsem toho nechala. Zjistila jsem, že je mnohem zajímavější jim do toho nemluvit a jen sledovat, jak se to bude dál vyvíjet.

Hezky si stoupnou vedle sebe a hecují se k heroickému výkonu. Zahrát co nejkratší holí co nejdelší ránu. To je kumšt! Jsou přece dostatečně dlouzí a nemusí se na tříparech ztrapňovat hrou dlouhými holemi. Protože hrát dlouhé rány dlouhými holemi není zajímavé. To je disciplína pro děcka. Oni nejsou žádné ořezávátka. Je to naprosto přirozené, chlapi potřebují motivaci a možnost srovnání. Pokud to dokážou udržet na úrovni legrace.

Z mého pohledu není žádná ostuda zahrát přesnou ránu delší holí. Cílem je dostat míček co nejblíže k jamce. Ale omyl! Zjistila jsem, že někdy to chyba je, a veliká. Dokonce tak veliká, že zadává příležitost k výsměchu. A to už mi moc sportovní nepřijde.

Situaci, kterou popisuji, jsem zažila na turnaji na hřišti Radecký na Konopišti. Golfisté určitě znají jamku č. 6, třípar přes vodu. Nic lehké, psychicky náročná rána. Spousta míčků končí ve vodě. A zrovna na téhle jamce se zadařilo začínajícímu golfistovi a zahrál hole in one, t.zn. první ranou se trefil přímo do jamky. Bingo! Fantazie! Nádhera! Všichni by to chtěli zažít. Já taky. Je to totiž rána o štěstí, ne o dovednostech a množství odehraných her. Může ji trefit každý. Někomu se to nepovede za celý golfový život.

V klubovně se bujaře slavilo, vždyť taková rána za to stojí. Je hezkou tradicí, že úspěšný hráč platí tolik lahví pití, kolikátou jamku na hřišti trefil. Pán byl v sedmém nebi. Všichni jsme si užívali jeho neskrývanou radost. Celkově neuhrál žádný solidní výsledek, povedla se víceméně jediná rána. A jak jeho výkon ocenil profesionální moderátor turnaje? Místo upřímné pochvaly se ozvala skrytá závist. Při vyhlášení výsledků si neodpustil jízlivou poznámku k výběru hole. Šťastlivec měl tu drzost a svoji životní ránu zahrál drivrem, nejdelší holí v bagu. Zatímco moderátor, zkušený golfista se single HCP se nechal do mikrofonu slyšet, že kdyby on hrál drivrem, byl by tak dlouhý, že by zasáhl až sousední fairway. Smůla, že tou svojí kratší holi zahrál jenom ubohý par.