Díl 22. Je to okoukané!
Až s podivuhodnou lehkostí přiznávám, že jsme fandové přenosů golfových turnajů. Tím nechci říct, že jsme závisláci, i když by se snad o tom ve slabé chvíli dalo polemizovat, ale rádi se podíváme, jak hrají profesionálové. Na jejich dlouhé rovné rány, perfektní krátkou hru, přesnost při hře z bunkrů, čtení greenů, vyrovnanost během hry, plynulý lehký švih... Je to ale jenom sport a věci se dějí. A jako každý z nás, i oni mají dny, kdy vychází úplně všechno a pak i ty druhé, kdy se nepovede vůbec nic. Ale umí to a hezky se na ně kouká. Tiše u toho doufáme, že se snad i něco přiučíme.
Dlouhé sezení při sledování čtyřdenních turnajů se nezasvěcenému může jevit jako nuda nebo jako naprostá ztráta času. Bezesporu je to lepší, než spousta bezduchých seriálů. Tak jsme si na to zvykli, že nevynecháme žádný velký turnaj nebo major. Říkáme tomu technicko-taktická příprava.
Před lety jsme si pořídili satelitní televizi, abychom mohli v klidu na Golf Channeli sledovat naše favority. Jak šla doba a v našem regionu zesiloval signál, změnili jsme operátora a vsadili na internetovou televizi. Také se kromě jiného porůznu změnili vysílací práva a stalo se, že naše oblíbené turnaje začali vysílat na jiných sportovních kanálech. Naladili jsme se na Eurosport. Je to jediný kanál, kde se dají sledovat turnaje americké série. V překladu to znamená, že můžete vidět ty nejlepší světové hráče v akci. Pokud také sledujete golfové turnaje na Eurosportu, budete mít patrně stejnou zkušenou. Lezou nám na nervy! Kdyby kamenem úrazu byly jenom reklamy, pro to bych ještě pochopení měla. Každý musí z něčeho žít, a pro privátní televize je to zdroj příjmu, ale co vysílají během přenosů na Eurosportu, to žádný divák nepochopí. Pořád dokola stejný příběh. Tak si říkám, že tahle televize přece nezačala vysílat včera, sportovních událostí také není poskrovnu, archiv mají určitě bohatý, tak proč si redaktoři neumí najít něco aktuálnějšího než staré, tisíckrát opakované historky. Moje noční můra se jmenuje Previously on Eurosport, a když to vidím, zvedá se mi tlak. Skutečně mě nebaví sledovat pořád dokolečka vítězný úsměv Sereny Williams z roku 2017, i když jí to přeji, nebo zoufalého cyklistu, jak se snaží udržet kontakt s pelotonem na Tour de France z roku 2016. Ani holčičku, kterou Rafael Nadal trefil míčkem do obličeje už nemám sílu posté litovat. Tak ať mi někdo vysvětlí, proč nedokážou najít v archivech něco, čím by diváka překvapili. Úplně by stačil jiný sportovní příběh. Je rok 2023, jak počítám, tak počítám je to pár let zpět, to nemají nic zajímavějšího, nic novějšího, nebo jsou tak monotónní? Nebo, a ani to nechci domyslet, tak líní. Kamarádka mi jednou během hry na Konopišti řekla, že do redakce už ze zoufalství i napsala. Nezměnilo se vůbec nic. Běží to tam pořád, stále ty samé příběhy, bez špetky kreativity. A to nás na žurnalistice učili, že není nic staršího, než včerejší zprávy.
Vyzráli jsme na ně. Díváme se na turnaje ze záznamu a často používáme tlačítko rychlého přetáčení.