Díl 18. Volání po rovnosti

Závist je ošklivá vlastnost, to mi rodiče vštěpovali do paměti odmala. Tuhle jsem seděla po ranní devítce v Hostivaři na kafe s kamarádkou Aničkou, původem z východního Slovenska, a ta mi vyprávěla, jak to u nich v rodině chodí. Pochází z malé vesnice, kde se každý s každým zná, pravidelně se potkávají v místním koloniálu, v hospodě i v kostele a všichni si vidí takříkajíc až do hrnců. A všichni si závidí. Sousedé měli vždy větší brambory, většího čuníka, barevnější televizi a lepší život. V rodině to mají stejně. Čtyři sourozenci, každý jinak profesně úspěšný, a semínko závisti je zaseto. S tím nic nenaděláme, to je život.

Tahle diskuze totiž začala úplně nevinně. Jenom tak z legrace jsme začaly rozebírat rozdíly mezi tím, jak hrajeme my a muži, které známe.

Rozdíly jsou zřejmé na první pohled. Ženy hrají jinak, mají lehčí švih a čistější hlavu. Hlavně jejich přístup ke hře je jiný. Chtějí si to v hezkém prostředí užít, hra není až tak důležitá. A troufám si říct, že ve hře nezávidí. Možná hezčí bag nebo novou rukavici.

Obě máme své zkušenosti a shodně jsem konstatovaly, že se poměrně často potkáváme s mužskou závistí. Samozřejmě se jedná o situaci, když nám hra jde a jim moc ne. Obráceně je to v pohodě. Nejvíce ze všeho asi mužům vadí naše delší odpaly. Tady nepomůže ani argument, že máme odpaliště posunuté někdy i o desítky metrů. Je teda logické, že jsme delší. Jejich tolerance vydrží zpravidla první devítku. Pak povolí stavidla a jde to ven. Vzduchem rezonují moderní výrazy jako genderová spravedlnost a feminismus. A nelze obejít ani konstatování o rovnosti, za kterou po generace tak vytrvale bojujeme. Měly bychom prý hrát ze stejných odpališť, když se stavíme do pozic silných žen. Víc mě pobavit nemohou.

Korunu tomu všemu dal neznámý spoluhráč, který se k nám s manželem přidal na Albatrossu nedaleko Prahy. Hrála jsem shodou okolností růžovým míčkem, co mi daroval kamarád ke svátku. Anebo ho snad vyhrál na nějakém turnaji jako největší ranař. To je vedlejší. Hrála jsem s růžovým, rovně a daleko. Po pár odehraných jamkách to ten závistivec psychicky neunesl a utrousil ke mně jízlivou poznámku, abych ten blbý míček vyměnila, má prý divný zvuk a vůbec nelétá!