Díl 6. Den blbec?

Mám kamaráda, s kterým často hrajeme turnaje. Naše kamarádství prošlo klasickým vývojem. Z manželova prvního klienta se stal dobrým klientem a z něj časem dobrým kamarádem. Pracujeme oba z domova, tak nás neomezují pevné pracovní doby a můžeme si zajít na hřiště i přes týden. Tak jsme se domluvili a vyrazili si na turnaj na Dýšinu u Plzně.

To víte, ne vždy se daří a ne každý turnaj se povede. Je to golf, hra je hra a tak jsme oba odjížděli domů lehce zklamaní. Na parkovišti jsme se rozloučili, já jsem vyrazila dřív. Po napojení se na dálnici mi auto nahlásilo první závadu. Slabá baterka. No jo, říkám si, to znám. Cestou, za jízdy, se určitě sama dobije. Zlý odhad, za chvíli se rozsvítila další kontrolka a pak se celý display rozblikal jak vánoční stromeček. V tu chvíli mě s troubením předjel kamarád a zamával na rozloučenou. No jo, mohl mi pomoci, ale ten jeho sporťák by mé SUV asi daleko neodtáhl. Zapnula jsem bezpečností světla, zajela ke kraji a začala řešit situaci. Po krátké úvaze jsem zjistila, že moc možností nemám. Manžel byl úplně mimo hru, protože tady měl šéfa nejvyššího. Další kamarád, který bydlí nedaleko a obvykle pomáhá okamžitě, byl v zahraničí na pracovní cestě. Zákon schválnosti. Zbyl domácí servis, kde mě znají a ochotně vždy pomůžou. Kolikrát jim nechám jenom klíčky od auta a oni se o vše postarají. Majitel to zvedl okamžitě a když jsem mu situaci popsala, vyslal pro mě odtahovku. Čekání jsem si krátila virtuální analýzou své špatné hry a sama sebe uvedla do truchlícího stavu nad zkaženým dnem a nezaslouženou nespravedlností. Pak přijela odtahovka, pán naložil auto a mě a vyrazili jsem směr servis. Asi jsem působila jak hromádka neštěstí, když jsem tak smutně seděla vedle něj. Hlavou mi hřměla jenom špatná hra a porouchané auto. Den blbec jak z partesu. Tak se mě ten hodný pán zeptal, jestli jsem v pořádku. Řekla jsem mu, že je to den blbec a od rána se to na mě jenom sype. "A copak tak zlého se Vám stalo?" zeptal se. A v tom momentě mi to došlo. Že se chovám jak nevděčná rozmazlená husa. Strávila jsem hezký den pracovního týdne na golfu. Bylo nádherné počasí, fajn turnaj s příjemnými lidmi. A já se teď chystám tomu usměvavému řidiči, co mě právě zachraňoval z potíží říct, že jsem netrefila ránu a utopila míček nebo zkazila putt? Tak mi to ve vteřině prolítlo hlavou, usmála jsem se a nedbale mávla rukou.

Vzpomněla jsem si u toho na bonmot jednoho spoluhráče z jiného turnaje pro změnu na Albatrossu, kterému se taky moc nevedlo. Vůbec nic si z toho nedělal a svou nezdařilou hru ukončil strohým konstatováním. Prý lepší double bogey na osmnáctce než vstávat v půl páté do Kolbenky.

Nestěžuji si. Byl to přece krásný den.